Rodné jméno: Daniil Alexandrovič Strahov (někdy píšou Strachov) Národnost: ruská Datum narození, místo: Povolání: herec Laureát ceny za nejlepší mužskou roli na festivalu "Moskevské Debuty 97-98" (kníže Ableuchov, divadelní představení "Petěrburg")
2.3.1976, Moskva
Laureát Grand-prix festivalu "Racek" v nominaci "Osudový muž" (2001, Dorian Gray, divadelní představení "Portét Doriana Graye")
Laureát ceny za nejlepší mužskou roli na Mezinárodním divadelním festivalu divadelních škol (2002, Platonov, divadelní představení "Bezotcovština")
Daniil Strachov se narodil 2. března 1976 v Moskvě, v rodině, která nemá žádný vztah k herectví. O divadlo se začal zajímat už během základní školy, kdy se aktivně účastnil představení ve školním divadle "Fantazia".
V roce 1993, po ukončení střední školy, Daniil nastoupil na MCHAT, kde rok studoval pod vedením Avantgarda Leontěva. Poté se přesunul Na Ščukinské divadelní učiliště do ročníku Jevgenije Simonova.
V roce 1996, ještě jako student, Daniil Strachov debutoval ve filmu. Hrál epizodní roli ve filmové grotesce Borise Blanka "Kariéra Artura Ui" podle stejnojmenného románu Bertolda Brechta.
Po skončení divadelního učiliště přijali Strachova do Gogolova divadla. A už jeho debut byl velmi úspěšný. Za roli knížete Ableuchova v divadelní inscenaci "Petěrburg" obdržel cenu na festivalu "Moskevské debuty" za nejlepší mužskou roli.
Následující rolí, která způsobila hodně rozruchu, byla role Čikatila v představení "Věž Čikatila", kterou sehrál po svém odchodu z Gogolova divadla. Strachov si zde zahrál masového vraha, který čeká na svou popravu. V roce 2001 přijali herce do divadla "Za Maloj Bronnoj" a opět se mu dostalo výrazných, neobvyklých rolí. V roce 2001 si Strachov zahrál Doriana Graye v divadelním představení "Portrét Doriana Graye" a rok poté Caligulu ve stejnojmenném představení. Práce mladého herce byla důstojně oceněna a kromě toho si ho začali všímat filmoví režiséři.
Na počátku své filmové kariéry hrál Daniil Strachov epizodní, nevelké role, většinou smolaře a zlodějíčky. Během tří let hrál v deseti různých filmech a seriálech. Za nejvýznamnější role z tohoto období se dají patrně považovat role Vitalika z kriminálního seriálu "Brigáda" (https://www.fdb.cz/filmy/41968-Brigada.html) a role Antona ze seriálu "Nejlepší město na zemi".
A potom už přišlo hercovo hvězdné období. Hrdý a ušlechtilý baron Korf ze seriálu "Ubohá Nasťa" (https://www.fdb.cz/filmy/40277-Anastazie.html) okamžitě zaujal srdce diváků a takřka přes noc vynesl herce mezi nejpopulárnější osobnosti ruské kinematografie.
Poté, co byl seriál "Ubohá Nasťa" uveden na obrazovky, byl herec prohlášen za skutečný sex-symbol současného ruského filmu. Sám herec se však všemožně snaží zbavit se tohoto označení. Za jeho přitažlivým "hollywoodským" zevnějškem se skrývá krajně seriózní herec. Nemá v úmyslu se opakovat, využívat image, na kterou si divák zvykl. Tím spíš, že si je dobře vědom faktu, že sláva je věc pomíjivá. "Dnes tě milují a zítra......" Aby k tomu nedošlo, je nutná každodenní tvrdá práce, a na to je herec připravený. Navíc sám přiznává, že je workholik.
Ve stejném roce, kdy natáčel seriál "Ubohá Nasťa", hrál ještě v seriálech "Děti Arbatu" a "Hvězdář" (seriál se částečně natáčel v Praze). V "Dětech Arbatu", ztvárnil postavu
Jurije Šaroka, notorického zloducha, podle knihy Anatolije Rybakova. Avšak v podání režiséra Andreje Ešpaje a samotného Strachova není tento Jurij Šarok takovým arcilotrem, jako v samotné předloze. Strachovův Šarok je prostě člověk, který se nedokáže rozhodnout. Zajisté se provinil špatnými skutky, ale je vinen především proto, že nedokázal jít proti systému. A také proto, že chtěl přežít strašlivou stalinskou dobu. Seriál zaujal stejně tak diváky, jako kritiky a je považován za jednu z nejlepších Strachovových rolí.
V roce 2005 ztvárnil Daniil Strachov postavu kapitána Lisněvského v novém filmu režiséra Alexandra Rogožkina ("Svéráz národního lovu") "Peregon" (film byl promítán v roce 2006 jako soutěžní snímek na 41. MFF v Karlových Varech pod názvem "Tranzit").
Herec je ženatý s herečkou Marií Leonovou.
Motto: Láska, když je opravdu velká, nemusí být opětována.
Stačí si sama pro sebe.